|
Karel Filip Gallina - M Listopad 1999 - listopad 2000 Tuto sbírku najdete po kliknutí sem. Karel Filip Gallina - Experiment: něco jako poezie 5.11.1998 - 5.12.1999 V HODINĚ ČEŠTINY stěny bílé jak paneláky na obzoru tabule černá jak taška profesorky v ní šedý zápisník každý má kolonku s červenými hieroglyfy šedý zápisník šedé tváře před ním bezbarvé ticho zesláblý akumulátor nabil bys napětím vzduchu otázka bleskem hrom odpovědí dnes je hrom silný jen I, Z a E hieroglyfy zavírají se v deskách z mramoru na obzoru duha CO ČTU ? Je ráno Do znovu otevřených dveří Znovu vstupují písmena života Text je všude Nelze ho nečíst Co čtu ? Čtu lásku i nenávist V očích kolemjdoucích čtenářů Smutek i radost V liniích červených rtů Čtu dálku i blízkost V bílých nitích za tryskovými letadly Čtu práci i lenost V otiscích vzorků pneumatik Čtu klid i bolest V pohybech procházejících kreatur Čtu složení potravin Titulky článků v novinách Reklamy z billboardů Písmena pod rukou Značky aut Knihy Sešity Učebnice Tuto báseň… Jedno se dá těžko číst Někdy je to nečitelné Někdy nesrozumitelné Autor a název ? Já Moje myšlení Můj život JARO Ležím a poslouchám Šeptající ticho louky Nesčetných vojenských obleků Děrovaných Barevnými vločkami květin Šedivé kožichy hlodavců Mizí V rezavých otvorech hlavní Svěží vzduch klidu Rezonuje Chórovým sborem stromů Mistrná fuga ptáků Vyzývá K věčnému složení zbraní ODSOUZENÝ Ponuré chorály větru Cynická prkna popraviště To co ze mne zbylo Oprátka na krku Sekera přede mnou Ve dvojici s puškou Stříkačka v paži Vše máš v rukou Ty Krásná Kat Tvé vlasy - řetězy Co spoutaly mne Ostnaté dráty Bodající do mé kůže Oka pytláků svazující nohy Škrtidlo svírající krk Tvé oči - propasti Hluboké A Bohu žel i se dnem O to se rozbíjím Den co den Tvá ústa - gilotina Nabroušené ostří Perfektní tvar A různé porce mého těla Tvé ruce - kleště Sevřené plíce Polámaná žebra Prsty - precizní hřebíky Děrují mé srdce Tvé nohy - kůly ze dřeva Nabodnut jsem Jak Drákulův protivník Krev mne opustila Tvá ňadra - nádoby Kapka za kapkou života Do nich padá z mého já Fascinace, uchvácení Mého těla tělem Tvým… …snesitelná bolest. Ale ztráta duše… …trest smrti Jen stojíš Sám se popravuji Dál jsi moje láska Krásná Kat Kráse dívek, kterou se často nechávám popravovat. CHEMIE Na stole života v laboratoři světa stojí kádinka. A na ní Tvé jméno. Obsah: čtyřicet dva gramů krásy těla, sedm a půl mililitru půvabu, tři čtvrtě molu ušlechtilosti duše, devět tisíc molekul úsměvu, příchuť kovového lesku rovnátek. Charakter: koloidní, sjednocený roztok, opojná vůně, výborná chuť. Vědec dělá pokusy. Pipeta mi přináší něco málo ze Tvé zkumavky. Kahan náhody podporuje spojení. Vařím a bublám. Přes páru nevidím, chlazení k ničemu, jen já to zastavím. Kdybych ovšem mohl… Kuličky vzduchu honí se válcem. Vylétají z hladiny. Jsou snajprem pro okolí. Neubývá Tě… Smažím se ve vlastních šťávách. Trinitrotoluen se mi nebude moci rovnat. Neovlivním průběh reakce. Jak to skončí ? Tvá krása je jak jiskra k doutnáku od bomby mého srdce. Možná mne ještě za nějaký čas budou seškrabávat ze stěn laboratoře. A možná se dostanu do studené vody. A mokrý doutnák nehoří. Kdo mne tam ale položí ? Jak kdybych teď neměl nohy... Takže… Dál se podobám časované bombě. Naprogramován na neznámý čas. TIKTAK TIK TAK TIK TAK... Pro… . Však ona ví… LETNÍ KROKY Suchý prach přilepuje boty na cestu snad bez konce. Nohy mám jak z kovu a země je magnetem. Jen vůle jak spřežení volů táhne mne k cíli. Je-li ovšem nějaký... Cítím zradu ze všech stran. Severská tajga právě hostí exkurzi stromů z Čech. I s jejich stíny… Mraky teď pracují v dopravní agentuře. Čekají na horském letišti na svoje pasažéry. A hory jsou daleko… Dodneška jsem nevěděl že děla mají žluté hlavně. To dělo nahoře ale spíš přijímá, než vysílá. Vyhání čertem anděla. Pije za mne a nenechá mi nic… Ze zad mám tartan. Desítky malých sportovců běhají ze shora dolů. Na tretrách ostré hroty. Mám z nich husí kůži… Všichni se spikli. Nikoho nemám. Nikdo mi ruku nepodá. I ten vůl, vůle, už mne opustila. Magnet zesílil. Jsem celý kovový a padám do trávy. Slunce mi vypaluje oči… Dobojováno… STAROBRNO 12° Ahoj pivo ! Nazdar roztátý jantare uvnitř válcové zeměkoule s tisícem malých vlhkých človíčků na povrchu ! Copak asi skrýváš za šlehaným mlékem pokrytecké nevinnosti ? Radost ze setkání ? Žal z opuštění ? Lék ? Smrt ? Posilu k životu ? Hřebíček do rakve ? Ztišení žízně ? Rozbouření touhy ? Co se dozvím v dalším loku ? Kvůli zjištění otázky ho nejprve musím zdolat bagrem jazyka. A tak už víte proč mám na cejchu tolik čárek. PODZEMNÍ TOULKY Kapka dopadla Na hladinu Bezbarvé stoky Mnoha barev V nekonečném korytu Které možná končí Za nejbližším rohem Zlověstné klenby Alibisticky mlčí O směru rovnoběžek Loučících se v dáli Studené zdi potí Smrtící jed podzemí Nohy mne bolí Kolena ztěžka skřípou Tělo slábne Blouděním V labyrintu života Hledáním Neznámého cíle Nikde východ Jen minimum světla Skrz mříže Kdesi nahoře Kam nevyletím Chtěl bych si lehnout Pod ostří kosy Noblesní šlechtičny Jménem smrt Spolehnout se na anesteziologa Že přežene únosnou dávku Vypít lákající víno S příměsí nejsilnějších virů Pustit se do kola S tlupou polednic Žádat konec... Jen víra v nejvyššího Boha Mne ještě drží na nohou Víra Že možná Už v nejbližší odbočce Najdu bránu Do lepšího světa Musím pokračovat I přes zatím neznámý Smysl cesty Musím Jít Dál M Je mou krajinou života. Je zemí, kam se vracím. Kde mne vždy čeká slunce na můj vlhký smutek, mraky proti rozpáleným emocím, déšť na mé vyschlé ideály, větve stromů jak směrovky při bezradnosti, listí pro položení znaveného těla, slastné plody k utišení hladu, skály objímající při samotě, byliny léčící bolesti. Její míza koluje v mých cévách. Lýko jejích kmenů tvoří moji kostní dřeň. Nesprávné pohyby i každé zakopnutí při mé chůzi zraňuje každý její list. Mé kořeny jsou zapuštěny do její vlahé půdy. Sedím v korunách stromů. Kanárek v dobrovolné kleci. Nepustí mne. Neopustí mne. A to je skvělé. Snad jedna z nejdůležitějších věcí života. Mít svou krajinu a žít pro ni. Protože bez ní člověk létá v bazénu vzduchoprázdna. Pro M., mou m. VZPOMÍNKY NA MOŘE Letní večer na lodi Na funivé velrybě Ryjící do černé kávy Grafy neznámých funkcí Obloha bez mraku Propíchaný kopírák S lampou v pozadí Kolem ostrovy Spící obři Hladina odráží Čárkové kódy světel Z jejich kabátů Jedna lucerna je má Idyla EXPERIMENT Proč…? Proč JSEM zrovna takový ? Proč raději NEjsem ? Hlava v oblacích Slabá vůle Nepraktické myšlení Lenivá povaha…. Na co ? Na co tady čekám V ponurých ulicích světa V potemnělých tunelech života ? K čemu ? K čemu jsi mne Bože Vlastně stvořil ? K čemu vůbec vznikla Zkumavka s pokusem K.F.G. římská tři 19.9.1980 ? PROČ ? NA CO ? K ČEMU ? Každý je svým způsobem Genovým experimentem Někdo má lepší geny Na výdrž Jiný na inteligenci Jiný na sílu Jiná na krásu Pro každého nachystáno Jiné pole Na kterém má růst A právě on a nikdo jiný Na něm lepší plody nevydá I na mne čeká políčko… Jen je najít Uvědomit si je A přijmout je ADVENTNÍ SKEPSE Začátek prosince... Svářeči dodali šňůry jisker svítící tmou. Za okny blikají plastové stromečky. Něco se blíží... Nebo snad... Někdo ? Do čeho se narodí betlémské nemluvně ? Do křiklavých obalů z nepotřebných dárků ? Do lesklého pokoje s pavučinou za nábytkem ? Na prohnuté police s přeslazeným cukrovím ? Do kočárku za předvánoční slevu ? Kdo uslyší jeho pláč zabalený v papírech, zachycený v pavučině, přidušený sladkostmi, zasypaný penězi ? Kdo ho uvidí ? Kdo ho uslyší ? KDO jej přijme k sobě ? PŘELOM Deset ! Devět !… Šest ! Pět !… Tři ! Dva ! Jedna ! Dva tisíce ! Na nebi rozkvétají vystřelená poupata. Tůňky alkoholu lesknou se v rukou. Úsměvy. Polibky. Přání… Vítejte v roce 2000. Vítejte v roce 0. |
Karel F. Gallina, Andrea Fiorino a další - Klub Svět Projekt z května až prosince 2001: báseň a její "remixy", hudební CD stejného názvu - samostatný web. Karel Filip Gallina - Světla nocí Květen 2001 - listopad 2001 ZCELA NEZIŠTNĚ Tak jsem tady... Nejspíš jsi nečekala Návštěvu z druhé strany světa Kávu si nedám Děkuji Přišel jsem totiž Zcela nezištně Přes Everest i mořské příkopy Přes poušť i ledovec S tropickou horečkou I s omrzlými prsty Na taxametru Miliony metrů A nulovou cenu Abych Ti předal Poklady světa A na Tvé Děkuji Odpověděl Není zač... HOLUBICE "Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice." (Pís 1, 15) Vítr navoněný šeříkem Mi nesl další pozdrav Slunce Jeden z posledních Toho dne... Svázal jsem Už doručené obálky A po nich vylezl Na střechy Abych ještě mohl číst... Už jsi tam byla Spatřil jsem Tě A zapomněl písmena Tvé vlasy - pera Páv Ti je daroval ze svého vějíře Tvé oči... Dvě noční oblohy Bez mraků Plné hvězd Misky plné lněných semínek Lesklých a lákavých Malí ježci Stočení do klubíčka Brány k domu skřítků Hodných a přívětivých Tmavé lístky tropického keře Připluly po moři... Tvá ňadra - polštářky napěchované Vůní lesa po jarním dešti... Tvé ruce - křídla Vzlétla jsi A já zůstal Ve stínu Tvé krásy... KOSMONAUT V galaxii Olomouc V kosmu Země Jsem utišil svou hvězdu Abych mohl vidět jiné Je jich tolik Na jediném horizontu Proč právě teď svítí? Proč kvetou Modře Červeně Žlutě A bíle? Kde stojí? Kam jdou? Jen úžas mi náleží A úklona tomu Kdo každou živou hvězdičku Malou malinkatou Miluje Celým vesmírem STRÁŽCOVA UKOLÉBAVKA Brány víček Schovaly Tvé poklady Jen sny mohou dál Neměj strach Budu bdít Strážce před palácem Spálím můry Tvůj úsměv dá mi sílu Víly už nesou Voňavý a klidný spánek Cítíš ho? SVĚTELNÉ DUO Dvě hvězdy s prokrvenou kůží Láskou žhavá srdce milenců Ohně bdících pastýřů sálá z nich odhodlání chránit Dvě lucerny před domem kam nemíním vkročit Odložené náušnice třpytem lákající majitelku Věčná světla v chrámu kde Bůh je stále přítomen Oči bílé kočky stulené v teple komínu z kterého teď vidíš Jen dvě světla nad městem… ANDĚLSKÁ UKOLÉBAVKA Dobrou noc... Posílám Ti anděly Aby Tě Kolébali na vlněných oblacích Přikryli křídly skutečné Lásky Zazpívali píseň o zvuku moře To abys měla úsměv Na svých třešňových rtech A zahnali zlé sny Až usneš Přijdou jen ty dobré Můj Andílku... KLUB SVĚT (BD Brothers Remix) Noc... Město je zrcadlem nebe Černé jako gramodeska S nespočtem hvězd... V souhvězdí Ulice Hledám tu svou... Zelený neon Klubu Svět... DJ už píše Svou dnešní Akustickou báseň O čem? To snad každý tuší... Jak? Na plechovou střechu spouští liják Nekonečnou loukou žene stádo koní Hudbou proniká I do nejmenší buňky Podporuje touhy I kolébá Na sultánově koberci... Vzlétám A z výšky Ji spatřuji... Zemi... Do nosu vtahuji Vůni holandských tulipánů Francouzské vinice Mi ukazují směr Na druhou stranu Atlantiku... Konečky prstů se dotýkám Listnatých králů brazilského pralesa Čerpám z nich sílu pokračovat... Po přeletu nad Afrikou Své rty svlažuji V oparu nad vodopádem Řeka mne opět vede k moři Které mi vplouvá do uší... Polštář z mraků mne vyzvedl výš A z Pamíru Vidím celou planetu... Přistávám Chci k Ní blíž Už se Jí dotýkám Když zjišťuji Změnu za pultem: Píseň Svět napsal A lidem hraje DJ Stvořitel... originální verzi a další remixy najdete na internetových stránkách http://klubsvet.sf.cz TEMNÉ KOUTY Kosmické dámě Se roztrhl náhrdelník Rozsypal se tam Kde ve dne bylo město… Bloudím mezi šperky Co se Lesknou Třpytí Odráží A blýskají Na hladině nade mnou Jekyll mžourá do mapy Hyde obdivuje temné kouty Táhne mne do nich Div mi rukáv neutrhne Těžké je neuhýbat Potemnělým světlem Stíny nezaženu CESTY A CÍL Začíná listopad A hřbitov dnes září Jak město na obzoru Světlo je spojuje A život také Za mými zády hraje Dálnice svou symfonii O cestách a cílech… Na čtyřlinkové osnově Se hýbou noty Různých délek a dvou barev… Na Zemi cesty nekončí Zapaluji svíci A šeptám modlitbu Za ty kdo jsou k cíli blíž… PADAJÍ HVĚZDY Tou cestou Dnes Mléčnou dráhou na Zemi Chodím po paměti… V záři osvětlení Padají hvězdy Tančí s větrem Tají mi za krkem Praskají pod nohama… Stírám je z brýlí Abych viděl Na jednu hvězdu v dáli Ta nestudí Domov hřeje SVĚTLO NOCÍ Světla nocí stvořená Lidmi i Nejvyšším Svítí Blikají Zhasnou Bojí se slova den Jen jedno Svítí A svítí Ráno nezhasíná Ukazuje směr Na cestě mě drží Stella Deus Karel Filip Gallina - M Listopad 1999 - listopad 2000 M Je mou krajinou života. Je zemí, kam se vracím. Kde mne vždy čeká slunce na můj vlhký smutek, mraky proti rozpáleným emocím, déšť na mé vyschlé ideály, větve stromů jak směrovky při bezradnosti, listí pro položení znaveného těla, slastné plody k utišení hladu, skály objímající při samotě, byliny léčící bolesti. Její míza koluje v mých cévách. Lýko jejích kmenů tvoří moji kostní dřeň. Nesprávné pohyby i každé zakopnutí při mé chůzi zraňuje každý její list. Mé kořeny jsou zapuštěny do její vlahé půdy. Sedím v korunách stromů. Kanárek v dobrovolné kleci. Nepustí mne. Neopustí mne. A to je skvělé. Snad jedna z nejdůležitějších věcí života. Mít svou krajinu a žít pro ni. Protože bez ní člověk létá v bazénu vzduchoprázdna. Pro M., mou m. DLANĚ Přiložila je k mým uším a zeptala se: Slyšíš moře? Její dlaně... Baldachýn nad lůžkem Aladinovy olejové lampy Proutěné košíky vystlané pro koťata Rybářovy sítě Horská jezírka s léčivou vodou... Její dlaně... Okvětní lístky orchideje Libozvučné mandolíny Motýlí křídla Její dlaně... Na pohled prázdné Ve skutečnosti poklad KŘÍDLA Máš krásného dravce Sokolníku... Tvé dlaně Byly mu hnízdem Vychoval jsi ho Dal jsi mu křídla I hodiny létání Teď ho držíš na své ruce Co nevidět vzlétne... Mimo cvičné lety poprvé A Ty se bojíš... Vrátí se? Přežije? Jen když ho pustíš Spatříš krásu jeho letu K němu byl určen Před svým stvořením... K jeho Životu je nutný Jen když ho pustíš Může přinést úlovek... Roztáhl křídla Vítr ho vynesl... Můžeš být klidný Ví Odkud vyšel Ví Kam se vracet DVĚ M Mše skončila Kostelník už zhasnul svíce Já ještě hořel S očima upřenýma K Ženě na oltáři... Maria Matko a Královno moje V nebesích... Prosím Tě... Zahrň mne svou láskou Ať mohu žít Přikryj mne svým pláštěm Ať nemrznu Chovej mne ve svém náručí Ať mám sílu bojovat Drž mne za ruku Ať nečiním zlé Přitáhni mne k Bohu Ať patřím jen Jemu V uších mi zaznělo Mé jméno... Dítě moje Pojď... Po chvilce úžasu Přišlo pochopení Ty prosby jsou splněny Od mého početí V matčině lůně... Dvěma M., mým m. |